Alfrédův den

18.12.2011 Respekt, Tomáš Mozga [PDF 47 kB]

Sobotní ráno. Takový každotýdenní malý svátek. Vstává se bez budíku a za světla. Z postele se klubu až v osm hodin. Vařím čaj a zapínám televizi – svou ranní hodinku poslechu švédštiny. Místo animovaných seriálů pro děti běží už od samého rána speciální Nobelovo studio s portréty letošních laureátů, komentáři a pohledy do zákulisí příprav stockholmské radnice. Píšu dopis členům správní rady Spolku absolventů a přátel Masarykovy univerzity o dalších aktivitách spolku. Dopis odeslán, čaj vypit, Nobelovo studio běží dál. Nebe bez jediného mráčku mě ale vytahuje ven k toulkám po městě. Zastavuji se na upp­salském adventním trhu provoněném jehličím, horkým glöggem a skořicovými pepparkakor. V Červeném kříži objevuji knihu s výběrem básní Jaroslava Seiferta Strängar av spindelväv (Struny pavučiny) vydanou roku 1985. Svůj úlovek v ceně 15 korun už nepustím z ruky. Přibírám ještě sbírku básní Ragnara Jändela s názvem Advent věnovanou Astrid k Julaftonen 1930.

Příjemně vymrzlý vařím doma čaj a nedočkavě se procházím po strunách Seifertovy Pavučiny. Město v slzách 1921… Äpplet ur skötet 1933… Koncert na ostrově 1964… Pragsonetter 1974… Být básníkem 1983. O Seifertovi a jeho ceně píše Mariusz Szczygieł v knize Udělej si ráj: „Žena, která poslala Nobelovu výboru do Stockholmu rukopis Všech krás, byla za tento čin uvězněna a odsouzena. Byla to zakladatelka sociologie na Karlově univerzitě. Státní moc ji už o mnoho let dříve – za trest, že vědkyně podepsala Chartu 77 – degradovala na uklízečku. Seifert je možná jediným nobelistou na světě, který za tuto cenu vděčí uklízečce.“

Díky horkému čaji konečně rozmrzám. Ze zvědavosti zase pouštím televizi. V přímém přenosu z Osla právě čte svou nobelovskou řeč „Hlas za svobodu“ prezidentka Libérie Ellen Johnson-Sirleafová. Následuje přednáška další liberijské ženy – 39leté Leymah Gboweeové. Trojlístek žen oceněných Nobelovou cenou míru 2011 za nenásilný boj za bezpečnost a práva žen uzavírá Jemenka Tawakkol Karmanová. Budou tři hodiny a Iva se každou chvíli vrátí z práce. Z televize zní závěrečný zpěv International Youth Choir, norský král Harald V. gratuluje oceněným ženám. Jihoafrickým chardonnay připíjíme s Ivou všem třem ženám na zdraví.

Zapínáme troubu, rozvalujeme těsto a začínáme péct péefka. První várka putuje do trouby a právě začíná další ceremoniál dneška. Televize nás tentokrát zavádí na radnici ve Stockholmu. Přichází švédská královská rodina spolu s laureáty Nobelových cen. Představují se první tři ocenění fyzici (Saul Perlmutter, Brian P. Schmidt, Adam G. Riess), kteří prokázali zrychlující se rozpínání vesmíru. Pro Nobelovu cenu za chemii za objev kvazikrystalů přichází Daniel Shechtman. Následuje cena za fyziologii pro tři imunology (Bruce Beutler, Jules Hoffmann, Ralph Steinman) za objev klíčových principů aktivace přirozené imunity. Obrovský aplaus sklízí osmdesátiletý básník Tomas Tranströmer. Průřez jeho básnickým dílem z let 1954–1996 je už několikátý týden nejprodávanější knihou švédských knihkupectví. V troubě mizí další plech. Zbývají poslední dvě ceny pro americké ekonomy Thomase Sargenta a Christophera Simse. Slavnostní královská večeře může začít. Rozvalujeme další těsto, vykrajujeme a pečeme. O půl deváté máme hotovo. Velká nobelovská party je už v plném proudu.

Je 22.43 hodin a z Prahy přichází první odpověď na ranní dopis. Jiřina Šiklová přeje hezké vánoční svátky a připojuje dotaz, zda má Spolku absolventů a přátel MU poslat nějaký finanční příspěvek, že to ráda udělá. Děkuji moc za spolek, za studenty i za Seiferta! Na Uppsalu se snáší sněhové vločky a Nobelův den usíná pod bílou peřinou ve strunách pavučiny.

(Věnováno Jiřině Šiklové za její podporu studentů a studentských aktivit.)


Comments are closed.