Být či nebýt absolventem Masarykovy univerzity

k narozeninám…

Tři – dva – jedna! A je to tu! Rok 2014 přebírá štafetu a plnou parou vyráží vpřed. Vstříc novým dnům, novým nápadům, novým zážitkům, novým setkáním, novým přátelstvím, novým objevům, novému dobrodružství. Jaký to bude rok? Jaká odhalí překvapení a tajemství? Co dobrého a špatného nám přinese? Jaké záludnosti a překážky na nás čekají? S jakými výzvami se budeme muset poprat? Jak se proměníme a kam dospějeme za těch 12 měsíců, 52 týdnů, 365 dnů, 8760 hodin? Kde budeme za rok?

Novoroční přemítání každým rokem provokuje tolika otázkami. Hlavou se honí otazníky a já se v té nekonečné smršti snažím nějak zorientovat. A tak si najednou uvědomuju, že letos budu desátým rokem absolventem Masarykovy univerzity.

Páni, už tomu bude deset let, co jsme já i mí spolužáci trávili celé dny a noci v laboratořích nad nekončícími experimenty, vyhodnocováním výsledků a psaním diplomek. Do svých hlav jsme se snažili namáčknout co nejvíce informací, dat a poznatků, abychom dali i tu státnicovou cílovou rovinku. A ono to vyšlo. A najednou jsme do rukou dostali magisterský diplom a ze studentů byli rázem absolventi.

Deset let absolventem. Byla to vůbec správná volba jít studovat do Brna? Co mi ta škola dala do života? Jako první se vybaví pocit průtokového ohřívače. Zástup mladých hlav na jedné straně vstupuje, na druhé vystupuje. Zajímáme tu někoho? Má někdo chuť poznat, kdo jsme, jací jsme, o čem přemýšlíme a proč tu studujeme to, co právě studujeme? Budeme někomu partnery do diskuse, hledání, ptaní se, přemýšlení… nebo zůstaneme jen otravným stádem omezenců a tupců? Kde se inspirovat? Kde najít své mentory a vzory, kterým nebudeme lhostejní, kteří nebudou žít jen sami sebou, svým postavením a egem? Jakou univerzitu, přednášky a profesory zažíváme dennodenně na vlastní studentskou kůži? Jaké pocity se nám přitom zapisují do podvědomí? Jaký si utváříme vztah?

V paměti listuji deseti semestry. Postupně se vybavují zásadní setkání. Setkání s lidmi, kteří naplno prožívají svůj obor, budují vědeckou školu. Jejich nadšení, zapálení a otevřenost vůči druhým – svým studentům – jsou tak zdravě nakažlivé, že tomu nelze odolat. Proč se také bránit té nádherné příležitosti a výzvě stát se plnohodnotným členem tvůrčího společenství? Člověk najednou někam patří, někam zapadá, něco sdílí a intenzivně prožívá, je něčeho aktivní součástí. Navíc na sobě pracuje, někam se myšlenkově a hodnotově posouvá. Zraje a dospívá.

Tito lidé, je jich pár, vytvořili a nejvíce ovlivnili můj vztah k Masarykově univerzitě. A vlastně ho stále utváří, protože i po tolika letech zůstáváme pořád v kontaktu. Víme o sobě, potkáváme se, spolupracujeme. Tito lidé jsou mou univerzitou.

Deset let absolventem. Desáté narozeniny letos slaví i Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity*. Díky spolku jsou mou univerzitou i mí spolužáci, ale také přátelé a kolegové z jiných oborů a fakult. K těm všem výročím patří ještě 95 let od založení naší alma mater, které připadá na 28. ledna**. Absolventům MU trvalo plných 85 let, než si uvědomili potřebu a touhu mít svůj absolventský spolek. Ale je tu, máme ho. Ptáte se k čemu? Co jsme tím získali?

Příležitosti. Nekonečné nepřeberné množství příležitostí. Příležitost být v kontaktu se spolužáky. Příležitost osobních setkání a diskusí s novými zajímavými lidmi. Příležitost poznávat kolegy a přátele napříč obory a generacemi. Příležitost neustálého vzdělávání a objevování nových souvislostí. Příležitost sdílení zkušeností, kontaktů a know-how. Příležitost se inspirovat a inspirovat druhé. Příležitost být součástí univerzitního dění. Příležitost pomáhat nové generaci studentů realizovat své sny a přání a tím i nás a naši společnost posouvat kupředu. Příležitost rozvíjet svou univerzitu. Příležitost využívat a rozšiřovat fondy univerzitních knihoven. Příležitost získávat dary z celého světa. Příležitost psát o MU na Wikipedii. Příležitost tvořit. Příležitost příjemně trávit čas. Příležitost být užiteční. Příležitost na vlastní kůži zažívat nevšední příběhy a dobrodružství. Příležitost objevovat sami sebe. Příležitost BÝT absolventy univerzity. A tucet dalších příležitostí.

Vedle bezpočtu příležitostí je další základní hodnotou absolventského spolku MU naprostá volnost a svoboda. Nemusíme nic. My ale chceme. Chceme se potkávat, přemýšlet, poznávat, tvořit, pomáhat, zažívat… Je to naše vnitřní svobodné přání, touha, potřeba, přesvědčení. Vše vychází jen a jen ze svobodného rozhodnutí každého z nás. A určitě také z naší osobní zkušenosti, našeho osobního vztahu, který jsme si za pár let svého studia k univerzitě vytvořili. Být či nebýt absolventem Masarykovy univerzity? Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl…, pohotově by odpověděl Jan Werich. BUĎME tedy absolventy MU! A nestyďme se za to, i když to není ta nejlepší univerzita na světě a má i své nedodostatky a mouchy.

Středověké universitas magistrorum et scholarium mluví o univerzitě jako o společenství učitelů a studentů. A absolventů, dodejme. A tak bych rád vyslovil narozeninové přání. Přeji nám, ať Universitas Masarykiana Brunensis má ve svém profesorském sboru co nejvíce inspirativních osobností, které své studenty považují za rovnocenné partnery a dokáží je nadchnout k poznávání a objevování světa. Přeji nám, ať Masarykova univerzita má co nejvíce absolventů, kteří při svém studiu zažijí nezapomenutelná setkání a vytvoří si celoživotní pozitivní vztah se svými učiteli a spolužáky. Přeji nám, ať naše alma mater nečeká a neváhá dalších 85 let, než využije zájem a obrovský potenciál svých absolventů. Byla by to neodpustitelná chyba.

Tomáš Mozga
SAPMU, www.spolek.muni.cz

* Spolek absolventů a přátel MU byl registrován na Ministerstvu vnitra ČR dne 17. června 2004.
** Masarykova univerzita byla zřízena jako druhá česká universita zákonem ze dne 28. ledna 1919 č. 50 Sb. z. a n.. V době svého vzniku měla čtyři fakulty – právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou.

Text [PDF 20 kB]


Comments are closed.