O lidské důstojnosti

29. MALÉ SYMPOSION PROFESORA VLADIMÍRA SMÉKALA

V naší době se dostává do popředí zájmu téma lidské důstojnosti, neboť na jedné straně narůstá pohrdání lidmi, kteří neusilují ani o moc, ani o slávu, ani o úspěch, a na straně druhé přibývá psychických potíží u lidí přehlížených, trpících komplexy méněcennosti a malou sebeúctou. Tyto dvě tváře důstojnosti musíme mít stále na mysli, chceme-li žít důstojně – totiž úctu k druhým a zdravou sebeúctu spojenou s pokorou. Je nezbytné probouzet v sobě vědomí, že každý člověk je hoden zájmu, péče a lásky ze strany druhých.

V křesťanství se traduje, že „lidská bytost je vždy posvátná a nedotknutelná, v každé situaci a v každé fázi svého vývoje“ – jak připomíná papež František. V souladu s tímto názorem je lidská důstojnost dána Božím působením v člověku, a projevuje se v takovém jednání, z něhož je patrna úcta a respekt k druhým, úcta k hodnotám dobra, pravdy, krásy, a k vnášení lásky do světa, do lidských vztahů, i sebekritická sebeláska.

L. Liebman, americký rabín a psycholog ve své knize („Pokoj v duši“, 1947) dovozuje, že „pokud je člověk trýzněn příliš přísným svědomím, jestliže se nikdy nenaučil umění pravé sebelásky, nýbrž je otrokem násilnického, chamtivého a nenasytného sobectví, je-li štván stíny vnitřního strachu, nikdy se poctivě nepostavil zármutku, ani se nenaučil jej překonávat, jestliže prchá před dospělostí a odmítá dospělou odpovědnost, nedokáže vytvořit dobrý život pro sebe nebo Boží společenství pro bližní.

Základem osobně prožívané i u druhých respektované důstojnosti je identita – tedy být si vědom, kdo jsem a vnímat jáství v druhých. „Být lidským, mít lidskou identitu, znamená znát bolest, přiznat bezmocnost a být schopen soucitu. Pokud jsme dospěli k tomu, že se bojíme bolesti, bezmocnosti a soucitu, jelikož se domníváme, že jsou znakem slabosti, stáváme se nelidskými. Takto nelidskost bezprostředně souvisí s neschopností vyvinout vlastní identitu. … Pokud nejsme v dětství milováni za to, co jsme, ale spíš za to, že splňujeme očekávání druhých, není nám možné vyvinout vlastní osobnost. Nevyvinutím vlastní identity však vytváříme základy naší vlastní nelidskosti.“ (Arno Gruen: Šílenství normality, 2001). Identita znamená vydržet ve svém já.

Jednej tak abys používal lidskou důstojnost jak ve své osobě, tak v osobě každého druhého člověka vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“ (Immanuel Kant)

Člověk je zjevně stvořený k tomu, aby myslel. V tom spočívá všechna jeho důstojnost a celá jeho přednost. Veškerou jeho povinností je, aby myslel správně.“ (Blaise Pascal)

Pravá veselost nejen nevadí důstojnosti lidské, ale je i podstatnou podmínkou její dokonalosti.“ (B. Bolzano)

A ztratí-li kdo důstojnost svou dřívější, je ve svém neštěstí jen pro smích zbabělcům.“ (Phaedrus)

Skromnost zvyšuje důstojnost.“ (François de La Rochefoucauld)

Se srdcem jsou vždy těžkosti. Když jsme mladí, ztrácíme kvůli němu rozvahu. Když jsme v středním věku, ztrácíme kvůli němu čas. Když jsme staří, ztrácíme kvůli němu důstojnost, spolu s rozvahou, časem a peněženkou.“ (George Bernard Shaw)

Je možný jediný způsob sdružování kolektivního, lépe řečeno vědomí sounáležitosti: výchova jedince k jeho vlastní důstojnosti.“ (Emil Filla)

P. F. 2014
Vladimír a Eva Smékalovi

Přejeme vám všem ve spolku duchovně obohacující, lidsky přátelský, potřebným nápomocný a ve zdraví a síle prožívaný rok 2014.

Symposion [PDF 57 kB]


Comments are closed.